Moje maturita

11. duben 2011 | 19.43 |

Tak se nám pomaloučku blíží maturity a při této příležitosti mě napadlo zavzpomínat na ten můj "den M".

Situace před svaťákem:

Díky jednomu skvělému učiteli na společenské vědy jsem měla práci trošku ulehčenou (alespoň co se tohohle předmětu týče), protože jsme na seminářích psali KAŽDOU hodinu test ze všeho, co se za ta léta probralo. Takže něco jste si zapamatovat museli, i kdybyste nechtěli . Druhý povinně volitelný předmět byl zeměpis. Na většině škol asi flákárna, u nás jste si o tom mohli jen nechat zdát. Čtyřky na vysvědčení byly od tohoto učitele nejčastější známky. Nebylo tedy divu, že se nakonec pro tenhle předmět rozhodlo jen úplné minimum třídy, tuším, že 3 nebo maximálně 4 lidi, včetně mě. Coby cizí jazyk pro mě byla tutovka angličtina, té jsem se prakticky vůbec nebála, věděla jsem, že i kdybych nevěděla o daném tématu ani slovo, tak to vždycky nějak okecám. A čeština... to jsem byla připravená na to, že se hold budu muset učit "telefonní seznam".

Svaťák:

Každý den jsem si dávala budíka na 9 ráno, aby mě to donutilo učit se i dopoledne. Sice mi to stejně k ničemu nebylo (můj mozek zkrátka dopoledne vnímá jen minimum věcí a učit se ráno pro mě nemá smysl, nejlíp se mi učí večer a v noci), ale snaha byla. Celý týden jsem se učila jen tři předměty - společenské vědy, zeměpis a čestinu. Na angličtinu jsem si vyhradila jeden den - čtvrtek - kdy jsem si prošla otázky (neměla jsem je ani vypracované). Stačilo to až až. Učila jsem se hlavně venku na zahradě (bylo zrovna fakt krásně). Někdy v půlce týdne mě mamka vytáhla do města, abych si koupila něco na sebe. Tam jsem s údivem zjistila, že svět ještě pořád existuje normálně, a že nějaká maturita je všem lidem... no, víte kde. Dva dny před "naším dnem" se stavila spolužačka, celá zoufalá z toho, že několik otázek ze spol. věd vůbec nechápe. A když jsem jí to vysvětlovala, tak jsem potom byla celkem klidná, protože jsem zjistila, že toho umím mnohem víc, než jsem myslela . Večer před samotnou zkouškou jsem si chtěla vyhradit na relax a chtěla jsem totálně vypnout. To se ale samozřejmě nepovedlo, a šprtala jsem se do noci. V tu dobu jsem si naplno uvědomila, jak je myšlen citát "Vím, že nic nevím" .

Den M:

Maturovala jsem hned v pondělí dopoledne, jako třetí. Netuším, kdo o tom rozhodoval, ale vím, že jsem byla pěkně naštvaná. Na "nástup" celé třídy přišla jedna spolužačka totálně zelená a vyklepaná, prý už nervozitou několikrát zvracela. To člověku zrovna moc odvahy nedodalo. No a pak už to jelo...

- Čeština

První byla čeština. Když jsem si lovila číslo otázky z pytlíčku, tak jsem zjistila, že je cítitt, jestli saháte na jednomístné nebo dvoumístné číslo.

U čj jsem ale prostě jen něco vytáhla. Měla jsem téma Romantismus ve světě + literární útvar - román, a rozbor věty. Rozbor jsem snad nikdy v životě neudělala správně, ani v tomhle případě ne, ale nikdo to neřešil. Ještě než tenhle den nastal, tak mi každý, kdo už ho měl za sebou, tvrdil, že učitelé na potítku radí. No... u nás teda ne, nikdo si mě za celou dobu ani nevšiml. A jak jsem tak psala na potítku nějaké věci, které bych o romantismu řekla, tak si sem si najednou uvědomila "sakra... tohle je nějaký divný... tenhle chlap byl přece v realismu...". No zkrátka jsem si "trochu" spletla období a psala o realismu. Takže jsem musela začít psát znova.U zkoušky ale bylo všechno OK, akorát si ještě vybavuju jednu věc: naše učitelka nám o každé knize řekla nějakou zajímavost nebo aspoň obsah, a radila nám, ať to u maturit využijeme. Takže jsem začala říkat obsah nějaké knížky od Byrona (kterou jsem samozřejmě nečetla). Ale druhá češtinářka, která byla v komisi, mě za chvíli zastavila, zeptala se, jestli jsem to četla, a když jsem negativně odpověděla, tak řekla, ať toho radši nechám (samozřejmě to neřekla takhle na tvrdo, ale bylo jasné, co tím myslí). (Btw. o svaťáku jsem se učila jen část o literatuře; trénovat rozbor v mém případě nemělo smysl, a jazyková část při přišla úplně zbytečná, a věděla jsem, že bych to stejně nestíhala.)

- Společenské vědy

Teď už mi bylo jasné, že si musím ty "žetonky" s čísly otázek osahat a hlavně si nevybrat otázku s jedním číslem (to byla samá antická filozofie a všechno se mi to pletlo dohromady). Vytáhla jsem si téma Patristika a scholastika + Psychologie osobnosti. Což nebylo sice nejhorší, ale nejlepší tedy taky ne. Žádné kankrétnější zážitky z téhle části nemám, takže jsem to prostě nějak vymyslela.

- Angličtina

Pro mě nejjednodušší maturitní předmět se mi ještě zjednodušil tím, že jsem si vytáhla přesně tu otázku, kterou jsem chtěla. Pár vteřin před tím, než jsem šla do "jámy lvové", tak jsem kamarádce na chodbě říkala, že chci otázku č. X. Takže když jsem si ji fakt vytáhla, tak jsem měla co dělat, abych se o tu náhodu se všemi učiteli nepodělila . Šlo o Shakespeara + americké svátky. Pamatuju si, že předseda komise tam zrovna nebyl (nejspíš byl čas oběda ) a že naproti mě seděl náš matikář (který si jen tak přišel posadět, protože angličtinu měl jako koníčka), a na něco se mě ptal, a hlavně se mě snažil navést na jeden svátek, který jsem zapomněla zmínit. Ani to ale nepomohlo - ostatně, jeho vyjadřování chápal i v češtině málokdo, natož v cizím jazyce...

- Zeměpis

Tak tohle byl největší stres, úplně si to vybavuji... Než jsem měla jít do maturitní místnosti, tak jsem dostala skoro panický záchvat, protože jsem si myslela, že si vylosuju otázku, o které jsem totálně nic nevěděla. Neměla jsem s sebou sešit, a celá zoufalá jsem volala mamce, ať mi ho doma hned najde a něco mi tam přečte . Pochopitelně ho nenašla, takže jsem byla nervózní ještě víc. Ani nevíte, jak se mi ulevilo, když si přesně tuhle otázku vytáhla spolužačka, která šla přede mnou - tímpádem já už ji dostat nemohla. Chudák holka se v tom taky pěkně plácala, vlastně celé to za ni odříkali učitelé. Já si vytáhla (opět díky metodě výběru dvoumístných čísel) otázku Energetický průmysl obecně + Velká Británie. To rozhodně nepatřilo k nejtěžším. (Nevím proč, ale u všech předmětů zkrátka jednomístné číslice = nejtěžší otázky.) Když jsem se dostala k zamědělství ve Velké Británii, tak jsem zmínila, že tam chovají (kromě jiného) prasata. Následoval smích učitelů. Abyste pochopili - náš učitel nám takovéhle věci říkal u každého státu, takže jsem to zmínit musela. Později jsem se dozvěděla, že to řekl každý, kdo ze zemáku maturoval, a každému se smáli taky.

Po maturitě

Vyhlášení přineslo verdikt "prospěla s vyznamenáním" (dvojka z češtiny, jinak jedničky), dopadla jsem z "naší" čtyřky nejlíp. Byla jsem totálně vyždímaná, začínala mě z toho všeho bolet hlava, odpoledně jsem ji už měla jako střep (a do toho jsem to v půlce dopoledne dostala, no sranda prostě). Večer jsme zašli s rodiči na večeři. Ve čtvrtek navečer nám předali vysvědčení, z téhle akce jsme rovnou přešli na místo konání maturitního večírku. A to je asi tak vše...

Jak na to vzpomínám

Minule jsem psala, že na gympl nemám dobré vzpomínky, že kdybych mohla vrátit čas, tak bych na něj rozhodně znova nešla atd. To všechno platí, ale maturitní den tvoří výjimku potvrzující pravidlo. Ten den byl totiž, tedy co se školy týče, jedním z nejlepších za těch osm let. Oproti běžným školním dnům nebylo zas takové velké vypětí (den bez písemky u nás prakticky neexistoval, a pokud se psala jen jedna nebo dvě za den, tak to bylo spíš málo), a možná ještě ten dobrý pocit umocnila právě ta vidina konce

Takže se snažte svůj maturitní den užít jak jen to situace Je přece jen jednou (alespoň ve většině případech) za život.


Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře