Jak jsem byla zklamaná z ochránců zvířat

8. květen 2012 | 20.01 |

Odpoledne jsem se chystala na zahradě získat trochu vitamínu D ze sluníčka, když pod mou židli přicupital kos. Nejdřív jsem se pěkně lekla, protože jsem myslela, že je to soucedovic kočka. Tu jsem mimochodem hned poté taky zahládla, z místa, odkud přišel ten ptáček. Přišlo mi, že jen chtěl trochu stínu, tak jsem ho nechala být. Asi za hodinku za mnou přišel taťka, že je ptáček asi zraněný, a proto se choval tak divně - měl něco s křídlem. Našla jsem ho, jak se schovává ve stínu vedle velkého květináče a pije vodu z misky od kytky. Tak jsem mu tam dala trochu víc vody a drobky pečiva, ale bylo vidět, že je chudáček dost zničený.

Tak jsem hned šla na internet hledat kontakt na nějakou záchrannou stanici nebo na ornitologii. Nejbližší jsem našla dvě - obě cca 50 kilometrů daleko (a to prosím nebydlím nikde "na samotě u lesa").

Tak jsme hned volali do stanice A. Tam nám oznámili, že stanice B je k nám o trochu blíž, tak ať voláme jim.

Na stanici B nám řekli, ať ho přivezeme. No fajn, kdybych měla volné odpoledne tak ano, ale za 2 hodiny jsem nutně potřebovala auto a předtím zabalit spustu věcí. Navíc - nedostávají snad na tohle dotace..? Když jsme tedy řekli, že nemůžeme, tak nás obrátili na další telefon - jeden jejich zaměstnanec prý bydlí ve vesnici C, která je o trošku blíže než stanice A a B.

Tak voláme na tohle třetí telefonní číslo, a tam se pán opět ptá, jestli ho můžeme chytit a dovézt. Po záporné odpovědi nám oznámí, že měl k obědu pivo, a že on nikam jet nemůže. Prý se kdyžtak ozve večer, až to z něho vyprchá.

A to je vše. Asi půl hodiny před mým odjezdem jsem se šla na ptáčka podívat. Pořád byl zalezlý ve stínu, stál a nehýbal se. Když jsem se s ním šla pak ještě rozloučit, zjistila jsem, že umřel.

Neříkám, že by s "lékařskou" pomocí přežil, asi spíš ne. Ale tenhle přístup mě vážně naštval, tak jsem to tady musela trošku ventilovat.

___

Nechci tvrdit, že jsem nějaký velký ochránce zvířat - mám zkušenost, že když to o sobě někdo řekne, tak spíš kecá. Já bych to v životě o sobě netvrdila, ale přitom bych nikdy nezabila ani mouchu (doslova). Zabíjím jen a pouze komáry (ty vás poštípou, i když jim vy nic neuděláte - narozdíl třeba o včel) a výjimečně pavouky (nemám zájem je v noci jíst, a na to, abych je nabrala na lopátku a vyhodila je z okna, jsem moc velký srab ). Ale co mě štve, je to, že u nás mají domácí mazlíčci pomalu větší práva než člověk. Možná mám teda ve svém okolí špatné majitele mazlíčků a nemám objektivní pohled, ale myslím, že v zemi, ve které je na počet obyvatel nejvíce psů, to asi zas tak neobjektivní pohled nebude. A vadí mi, že na "přírodní" zvířata se už takový ohled nebere. Vypadalo to totiž, že mu to zranění udělala právě kočka od sousedů. Kdyby to bylo naopak (kdyby domácího mazlíčka napadl nějaký větší pták), tak by to s péčí dopadlo určitě jinak.

Uctěte prosím minutou ticha "mého" ptáčka, a doufejme, že se situace třeba jednou zlepší.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře