Špatná nálada, žádná zábava

8. listopad 2013 | 13.49 |

Tak by mě zajímalo, proč věčně nespokojení lidi se vůbec obtěžují a chodí se někam "bavit". Už mě to prostě se*e. Omlouvám se, ale jinak se to říct nedá. Na věčně nas*ané tváře na ulicích, v restauracích a obchodech jsem si už trochu zvykla (ale rozhodně ne úplně). Ale proč sakra lidi vyvolávají spory i na koncertech nebo na party?! To asi vážně nikdy nepochopím.

Jen za poslední asi dva týdny jsem tohle totiž zažila dvakrát. Nejdřív na koncertu Nohavici. Měli jsme třetí řadu. Čísla řad nikde, jen čísla sedaček. Tak se ptám naprosto v klidu a slušně páru, který seděl ve zdánlivé třetí řadě, jakou že řadu to mají. Ještě jsem ani nedokončila větu, a už jsem viděla nas*aný dědkův výraz. "No jestli umíte číst, tak si přečtete, že tohle je čtvrtá" – řekl vyloženě znechuceným tónem. Tak říkám, že to právě nikde nevidíme. To se jeho tón ještě zhoršil, něco začal vykřikovat o tom, že oni sedí ve čtvrté. Tak konverzačně říkám (koukám, že mám vážně nervy z ocele, byla jsem nějak moc v klidu) "aha, tak to tady první řada teda asi neexistuje". To, že ho obírám o jeho drahocenné sekundy, asi dědka dožralo, protože teď už vyloženě agresivně začal ječet, že to on fakt neví, a že jestli mám problém s tím, že tu není první řada, tak že si mám jít stěžovat někam jinam, a ne jemu.

To už moje nervy ani nervy drahých rodičů (kteří jinak neřeknou nikomu nic) nevydržely. Samozřejmě jsem se na dědkovu úroveň nesnížili, ale aspoň jsme na něj všichni tři vyjeli, že si tady nikdo nestěžuje, že se jen ptáme, a ať se laskavě uklidní.

Uffffffff. To byl první zážitek. Druhý zážitek se stal o víkendu.

Šli jsme s Francouzem do SaSaZu. Venku fronta jako blázen, i když jsme se vecpali docela na začátek a předběhli tak kupu lidí, i tak jsme čekali v tlačenici skoro hodinu. Před námi byli dvě slečny, tak kolem osmnácti, Češky nebo Slovenky, teď nevím. Všichni se strkali a dupali na sebe, no co si budeme povídat – procházka růžovým sadem to nebyla. Ale tak je to party, sobotní noc, co by člověk čekal.

Francouz stál za mnou a dav ho postrčil tak, že jsem se posunula i já. Začal se omlouvat, a já říkám, že to je přece jedno, prostě je tu tlačenice. A tu se najednou ozvaly slečny přede mnou, a vyjely na mě "no nám to teda jedno není. Už jednou jsem se posunula, protože jsi do mě strčila, a teď zas". Nevěděly, že jsem Češka, tak jsem jim jen anglicky v klidu odpověděla "Really? Sorry." A bylo to. Vedle nás stála skupinka dvou Francouzek a čtyř Vietnamců, všichni měli opravdu hooodně vypito. České slečny se vecpaly před ně.

A to už jsem se musela jen smát, protože těch šest do nich neustále podnapile strkalo, bouchalo a dupalo na ně. Úplně jsem viděla ty jejich neuvěřitelně nas*ané výrazy. Vietnamci si toho taky všimli, otočili se na nás, a říkali "co to s těma holkama je?! To se nepřišly bavit? Proč jsou tak vystresovaný?"

Je to tak. PROČ PROČ PROČ takovýhle lidi vůbec někam lezou a kazí náladu i všem ostatním?

Mimichodem, je mi líto, že už jsem pak slečny neviděla. Protože pokud jsem jim vadila i já, s padesáti kily, která do nich mírně strčila jen když dav strčil do mě, opravdu nechápu, co dělaly ve frontě dál, a co pak dělaly uvnitř.

Slečny, pokud to čtete – s touhle náladou příště radši zůstaňte doma, nebo si najděte nějakou jinou zábavu. Lidi na tohle opravdu nejsou zvědaví. A pro výše zmíněného pána to platí dvojnásob.

Zpět na hlavní stranu blogu

Moderované komentáře

RE: Špatná nálada, žádná zábava sidonie kermack 08. 11. 2013 - 14:48
RE(2x): Špatná nálada, žádná zábava chaostheory 09. 11. 2013 - 10:00
RE: Špatná nálada, žádná zábava editt 08. 11. 2013 - 19:45
RE(2x): Špatná nálada, žádná zábava chaostheory 09. 11. 2013 - 10:01