Leden

26. leden 2014 | 17.07 |

S čím bych tak po pár týdnech začla...

Ono je totiž tak nějak všechno při starém. S Francouzem jsme se ještě nepozabíjeli, a pořád spolu bydlíme. Andulák taky pořád žije, už se naučil vydávat pár zvuků, hlavně dává rád pusinky. Je to můj bobek, prostě. Škola je celkem maso, ale všechno taky dobrý. Aspoň zatím...

To by bylo tak letem světem.

Teď trochu detailněji... Pozabíjet toho mýho občas chuď mám, a to že velkou. A to především co se úklidu týče. Kolikrát jsem se rozhodla, že budu sabotovat veškeré uklízení, dokud tu pán taky něco pořádného neudělá, ale vždycky jsem to po pár dnech vzdala. Teď už se víc než dva týdny držím - aspoň teda co se podlahy týče. A s tím už se prostě nedám.

Vánoce jsme poprvé strávili spolu (loni byl každý u svých rodin) u mých rodičů. Týden jsme jen jedli, chodili na procházky a sportovali. Hned bych si to zopakovala. Andulák se díky tomu s námi vydal na svou první cestu, a zvládl to opravdu výborně - po prvotním rozkoukání si ve vlaku prozpěvoval i jedl. Takže je vidět, že se do naší "rodiny" vážně hodí.

Za dva nebo tři týdny budu mít obhajobu dilomky. Takže mi prosím držte palce, protože jestli mi to nedají (což je docela pravděpodobné, protože vedoucí se mi ani jednou neozval), tak na tohle studium prostě kašlu - nervy na vytváření téhle sr... podruhé už bych prostě neměla. No, do toho mám samozřejmě zkouškové na tom mém vysněném novém oboru.

Takže jak vidíte, všechno tak nějak při starém. Co je pro mě nové, je pocit, že každou vteřinu nepotřebuju z ČR někam vypadnout. Člověk hold asi stárne...

Zpět na hlavní stranu blogu

Moderované komentáře