Nepříjemní číšníci, polibte si... však vy víte

7. duben 2014 | 11.34 |

Na to, že se v Praze (a vlastně ve většině ČR) nedá jít do restaurace bez toho, abyste se necítili blbě, že zase budete svou návštěvou otravovat číšníky, už jsem si celkem zvykla. Ale to, co se mi stalo včera, překonalo veškerá moje očekávání.

V jisté restauraci (váhám, jestli sem uvést i její jméno, abych odradila alespoň někoho od její návštěvy) jsem celkem jedla tak sedm- až desetkrát. Věděla jsem, že čísníci opravdu nepatří mezi ty nejpříjemnější, ale jídlo tam mají prostě výborné, to se musí nechat. Navíc nejde o žádný "pajzl", na Prahu jde cenově o průměr, jídlo ani za 80, ale ani za 400 Kč.

Na víkend jsme měli s Francouzem hosty ze zahraničí, a v sobotu jsme se tam všichni vydali na večeři. Chovali jsme se slušně, bez dýška jsme taky neodešli, a to i když čísník nebyl (jako vždy) zrovna v nejlepší náladě.

V neděli jsme, už jen sami s Francouzem, byli z víkendu tak utahaní, že jsme se rozhodli tam zajít na oběd/večeři znova. Ten samý čísník, ovšem příšerné chování. To, že nepozdravil, bych ještě pobrala. I když jsem poznala, že si nás určitě pamatoval z předchozího dne. První neobvyklá věc byla ta, že když odešla skupinka alespoň osmdesátiletých, opravdu víc než příjemných důchodců, číšník hned běžel do kuchyně, aby zesměšnil všechno, co mu říkali. A ty jeho kecy byly slyšet až do restaurace.

Z druhé věci už jsem ovšem neměla slov. K jídlu jsem si dala rybu. Když čísník odnesl dojedené talíře, všimla jsem si, že mi kousek spadl na zem. Tak jsem ho sebrala do ubrousku, a abych ho nenechala válet na stole, dala jsem ho do takového toho košíku na pečivo. Číšník přišel, a když to uviděl, tak se znechuceným pohledem řekl "nedávejte tam to mastný" a štítivě začal košík pozorovat, asi aby zjistil, jak moc jsem ho zničila. No koukala jsem jako puk, neschopná slova. Příště (žádné příště samozřejmě ale nebude) mu tu rybu asi rozpatlám po stole. Nebo bych třeba rovnou mohla naběhnout do kuchyně a umýt po sobě talíř, ne...?

Na základě tohoto chování jsme se rozhodli, že dýško opravdu nepřipadá v úvahu. Útrata byla XX2 Kč. Naštěstí jsme tu dvoukorunu měli.

To se mu ovšem moc nelíbilo. (Teď mi prosím vysvětlete tu logiku - nepozdravíte, chováte se jako hovado, a ještě čekáte, že vám za to něco necháme?! ) Dopili jsme pití, zvedáme se k odchodu, a když "milý pán" od svého baru viděl, že se blížíme, tak se honem rychle otočil, a dělal, jak je zaneprázdněný, jen aby snad nemusel otevřít tu svou držku (pardon, ale pořád jsem víc než vytočená) a nemusel říct "nashle". To byla třetí, a zárověň poslední kapka. Úplně vidím, jak si hned odešel do kuchyně stěžovat, že "ti dva debilové mi zaprasili košíček a ještě mi nedali asi kačku dýško".

Takže to bychom měli... Tady už nás nikdo neuvidí.

A teď jedna prosba na vás. Neznáte prosím prosím nějakou restauraci s PŘÍJEMNOU obsluhou v Praze, nejlépe někde v centru? Nutně potřebuji vymyslet, kam jít s rodinou na oběd po promoci. Původně jsem myslela, že zajdeme právě sem, ale to teď padá. Budu vděčná za jakýkoli tip.

P.S. Neříkám, že všichni čísníci a servírky jsou takoví. Ale myslím, že tohle už bylo opravdu trochu moc.

Zpět na hlavní stranu blogu