Jeden úlet a jeden skoroúlet

18. duben 2014 | 16.50 |

Když se daří, tak se daří.

Asi mi mělo dojít hned ráno, že dnešek nebude nijak slavný den. To když jsem se vydala na delší procházku, ale totálně promokla, zničila si tím boty, a naskočilo mi z nich několik puchýřů.

Když jsem přišla domů, pustila jsem anduláka, seděl mi na notebooku a já si spokojeně psala esej do školy (no... jen tak "spokojeně", do jaké míry se dá esej spokojeně psát ). Najednou slyším zvonek. Máme takové to otvírání dvěří s videem, takže vidíte, kdo na vás dole zvoní. A moje celoživotní pravidlo je NIKOMU NEZNÁMÉMU NEOTEVÍRAT. Ani dole u hlavního vchodu, natož v bytě. Prostě ne. Nedělám to ani u rodičů v domě, ani v Praze v bytě. Nikdy. Pokud toho člověka neznám, tak prostě a jednoduše "nikdo není doma".

Zkrátka, na videu jsem viděla, že nikdo nezvoní u hlavního vchodu, tudíž to určitě bude Francouz, který je prostě líný najít klíče, a dole ho někdo pustil - dělá to tak každou chvíli. Takže jsem automaticky otevřela dveře.

Ale Francouz to nebyl. Byl to nějakých chlap, úplně normální, že prý bydlí nad námi, a že se jim rozbil vysavač, a jestli bych mu mohla půjčit svůj. Tak říkám, že jasně, že ho teď nepotřebuju. Prý ho do hodiny vrátí. Tak jsem se vrátila za andulákem a psaním, ale začalo mi to všechno tak nějak vrtat hlavou. Proč by zvonil zrovna na nás, když bydlí v jiném patře?! Proč si nešel koupit nový - vysavač se přece potřebuje pořád, a těch deset minut, než by zašel do Tesca a zpátky, by ho asi nevytrhlo, ne?! Pak jsem si i uvědomila, že si nejsem jistá, jestli na sobě neměl bundu... (ale to fakt nevím, možná to byla tlustá mikina, těžko říct; jako svědek bych nebyla moc platná ) Tak jsem se s vysavačem pomalu rozloučila.

Teď to jsou tři hodiny, a chlap samozřejmě nikde. Já jsem takový debil . Jsem z toho úplně rozhozená, od té doby, co přišel, se na nic nesoustředím. Nejde mi o nějaký vysavač, ale o princip. Jak se takováhle totální blbost může stát zrovna mně?! Zkrátka - určitě to byl nějaký profík, co se nechá někým vpustit do vchodu, a pak takhle obchází lidi. Jsem debil prostě.

Tohle byl ten "úplný" úlet.

Ten "skoroúlet" už je doslovný. Když jsem uvařila oběd, tak v pohodičce říkám andulákovi sedícímu pořád na mém notebooku: "Otevřeme na chvíli okno, jo? Je tady hrozný vzduch z vaření." A v klídku jsem otevřela balkónové dveře. Jakmile zaslechl ptáky z venku, tak se celý vytáhl a začal si s nimi povídat. A já opět flegmaticky říkám: "No jo, ptáčci, viď." A tak si v klidu jím a až tak po patnácti minutách mi dojde, jaký jsem to magor, že si povídám s andulkou o otevřených dveřích na balkón. Okamžitě jsem je utíkala zavřít. Ještě štěstí, že je andulák takový lenoch a nenapadlo ho se zrovna proletět na druhou stranu bytu.

Protože přijít během hodinky vlastní blbostí o vysavač a ještě o něho, to už by mi asi hráblo.

A to jsou teplé měsíce teprve před námi. Nevím nevím, jak to dopadne...

Zpět na hlavní stranu blogu

Moderované komentáře

RE: Jeden úlet a jeden skoroúlet ava®pise.cz 08. 05. 2014 - 16:04
RE(2x): Jeden úlet a jeden skoroúlet chaostheory 13. 05. 2014 - 20:21