Ticho po andulce

23. červen 2014 | 20.40 |

Včera jsem vzala anduláka a vydala se s ním zase po půl roce vlakem na cesty. Za pár dní jedu s mamkou na týden na dovču, tak vyvstala otázka, kam s ním.

Nejdřív jsem myslela, že ho prostě něchám doma s Francouzem. Sice ho nemá dvakrát v lásce, ale když občas jedu domů na víkend, tak to zvládá. Pak jsem si ale včera řekla, že si domů na jednu noc zajedu, a když už, tak ho vezmu s sebou. S taťkou aspoň bude mít věčně puštěnou telku .

Před chvílí jsem se tedy bez něj vrátila do Prahy, a musím říct, že je to fakt D-Ě-S-N-Ý nezvyk. Je to poprvé, co ho tu nemám. Když jsem přišla z nákupu, automaticky mi na mozek naskočil pozdrav, který mu říkám, když odkudkoli přijdu. Stejně tak když jsem na ten nákup odcházela. Je hrozně divné, že nikdo nepípal, když jsem si dělala kafe z kávovaru. Když jsem v příborníku hledala lžičku. Nebo když jsem pouštěla vodu.

Je tu prostě S-T-R-A-Š-N-Ý klid a ticho. Už teď vůbec nevím, jak to bez něj takovou dobu vydržím vydržím .

Zpět na hlavní stranu blogu

Moderované komentáře