Vlaková dobrodružství

19. prosinec 2014 | 12.50 |

Máte rádi cesty vlakem? Já je ráda mívala, a to hodně. Poslední dobou už ale jen z jednoho ůvodu - můžu si dvě hodiny číst. Následující historky jsou pouze z období dvou týdnů, kdy já absolvovala čtyři jízdy, mamka dvě, a kamarádka taky dvě. Pokud máte nějaké další zajímavé příběhy (nejlépe z ČD), tak sem s nimi.

1. Nejnechutnější situace jako první, ať to máme za sebou. Dvě hodiny jízdy s vykujujícím vy-víte-čím a jedna vykukující vy-více-co muže s mastnými vlasy přímo přede mnou. Nejdřív jsem si nebyla jistá, jestli nemám halucinace - ale pak jsem viděla, že paní vedle mě to zahlédla taky. A pak jsem nevěděla, jestli je to provedeno naschvál, nebo jde o nešťastnou náhodu. Bohužel první varianta byla správná.

2. V kupé sedm lidí. Dvě slečny, 20 a 25, potkají se po několika měsících. Nezavřou pusu celou cestu. Díky tomu vím, jak moc chytrá je ta dvacetiletá. Vím, s kým z jejich vesnice spala, vím, kdo se s kým oženil a kdo koho podvedl, že měla sex v babiččině domě, "ale už je to strašně dávno". Jo, a všichni jsou úplní pitomci, jenom ona je normální. Třikrát si stihla učesat vlasy a dvakrát namalovat obličej. Takže ani můj čtecí plán se nekonal.

3. V kupé sedm lidí. Přístoupí velice asertivní slečna, a jednu paní vyhodí, protože má místenku (tohle je přesně důvod, proč si nekupuju místenky - jak vykopnete třeba sedmdesátiletou babičku?!). Sedí u okna, takže svým kufrem všechny pomlátí, a zastaví se. Obrátí se na muže, který už tak má na klíně dva batohy, a opět velice asertivně (ani jedno "prosím") řekne, aby jí dal kufr nahoru. Být pánem, tak se na ní zvysoka vykašlu. Příští zastávku přistoupí její spolužák, který na chodbičce řekne, že se tam nevejde. Slečna ale opět převezme velení, nařídí, že se teda určitě vejde, a donutí několik lidí se různě poposunovat. Následuje hodina a půl příběhů o tom, jak ve dne x, y a z byli totálně opilí, a jestli dvě flašky pro jednoho na dnešní večer stačí.

4. Kamarádka seděla v kupéčku se starší paní, které něco zaskočilo, a mezi kuckáním poprosila právě kamarádku, aby jí dala herdu do zad.

5. Tohle je spíš smutný, a připomíná mi to, že přece jen ještě nejsme na úrovni zemí západní Evropy (když jsem to popisovala Francouzovi, tak si dlouho myslel, že si z něj dělám srandu). Asi si vzpomenete, jak před pár týdny nejely kvůli námraze tramvaje, a spousta lidí uvízla ve vlacích. Jedním z nich byla moje mamka. Místo hodinové cesty ji čekalo šest (!!!) hodin ve vlaku. Což o to, to se stát může. Ale přístup Českých drah byl vážně "na jedničku". Pět hodin jim palubní průvodčí tvrdil, že "za 10 minut už pojedeme". Když si někdo stěžoval, tak mu bylo řečeno, že oni nic víc nevědí, že si může zavolat na infolinku ČD. Což bylo moc vtipný, protože přes tři hodiny (!!!) se stálo na místě, kde nebyl signál. Že by třeba nabídli pití nebo jídlo...? Hahaha. Jediná "pomoc" byl rozlévaný čaj za 40 Kč. Druhý den mamka zašla na pobočku si stěžovat, jen tak ze zajímavosti, jaké bude "odškodné". A výsledek... Za pět hodin zpoždění a oprsklý neprofesionální personál dostala 100 Kč slevu na další cestu. Její reakce byla: "A vy si jako myslíte, že po tomhle s vámi ještě někdy někam pojedu...?"

Zpět na hlavní stranu blogu

Moderované komentáře

RE: Vlaková dobrodružství tlapka®pise.cz 19. 12. 2014 - 22:16
RE: Vlaková dobrodružství mujzivotselvisem®pise.cz 01. 01. 2015 - 20:20