Nemoc po sto letech a stres s letenkou

4. únor 2015 | 10.06 |

Tak mám po osmi letech antibiotika. Minimálně po osmi, možná víc. To je důkaz, že se bez nich dá opravdu žít, pokud nelítáte k doktorovi s každou kravinou .

Tentokrát se to ale jinak nedalo. Včera ráno jsem se vzbudila s bílou mandlí, a ani po celodenním drhnutí a stříkání všemožných sprejů se to nezlepšilo. Normálně bych asi ještě do pátku počkala, ale byl tu jeden velký háček - zítra ráno mám na pár dní odlítat na kratší dovču. Takže si dovedete představit můj stres.

Včera večer jsem ještě náhodou našla na internetu, že existují domácí testy, které určí, jestli je nemoc virového nebo bakteriálního původu, tedy jestli má význam brát antibiotika nebo ne. Normálně bych takovéhle věci nezkoušela, ale zoufalé chvíle žádají zoufalé činy. Tak jsme v devět večer naběhli do lékárny, a měli úplně poslední. Krabička obsahuje dva testy, a Francouz se už těšil, jak mi je udělá - pipetou se vezme kapička krve z prstu. No, ale to by nebyl dostatečný stres, kdyby obě pipety nerozbil, že .

Nejdřív jsem byla naštvaná, ale když jsem se pak šla zase na krk podívat, tak mě to přešlo, protože mi bylo jasné, že k tomu doktorovi prostě musím.

Ráno jsem tedy šla do Motola, kde má Francouz obvoďáka. Na tom oddělení mi ale řekli, že mám jít na urgentní příjem. Na urgentním příjmu mi řekli, že mám jít na ORL. Tak jsem si prošla půlku nemocnice, vyplnila, že nechci, aby na mě sahali studenti medicíny (tímto se jim omlouvám, ale můj vztah je velice negativní i ke zkušeným doktorům, takže tohle fakt ne ), vyčekala půlhodinovou frontu, a bylo to.

Doktorka byla strašně milá, konečně člověk na svém místě. Úsměvavá, klidná, ale povídavá. Víc takových lékařů! Bylo mi řečeno, že klidně můžu odletět, tak uvidím zítra ráno, jak na tom budu. Zrovna jsem si v nemocnici skočila do lékárny, kde byla opět moc milá úsměvavá paní. Tímto ode mne Motolská nemocnice získává za dnešní dopolední péči jedničku , a příjemně překvapila. A co mě překvapilo ještě víc, bylo to, že jsem NIC neplatila. Ani za vyšetření, ani za prášky. Prostě nic .

Normálně bych takhle neplašila, ale včera večer, při tom zjištění, že to vypadá vážně blbě, jsem zjistila, že jsem udělala pěkně blbou chybu. Jsem člověk, co si při cestě do zahraničí VŽDYCKY VŽDYCKY VŽDYCKY dává pojištění storna. Nikdy nevíte, co se může podělat. I když jsem si koupila letenku s odletem za 48 hodin, tak jsem si storno zaplatila. VŽDYCKY. A nikdy jsem to samozřejmě nepotřebovala.

A co jsem zjistila včera večer...? Že se mi nějakým záhadným způsobem podařilo si toto pojištění na zítra nezaplatit. Nevím, jak jsem to udělala, jsem si jistá, že jsem ho zaklikla. Ale evidentně asi ne. Nechápu. Takže pokud se to do rána nezlepší, tak pápá penízky. Jsem fakt génius .

Další bobky mám z těch prášků. Jak říkám, nebrala jsem je minimálně osm let, takže vůbec nevím, jak na ně budu reagovat. Tak mi držte palce, jdu si vzít první .

Zpět na hlavní stranu blogu

Moderované komentáře

RE: Nemoc po sto letech a stres s letenkou orchidejka®pise.cz 05. 02. 2015 - 08:55
RE(2x): Nemoc po sto letech a stres s letenkou chaostheory 06. 02. 2015 - 11:19
RE: Nemoc po sto letech a stres s letenkou boudicca®pise.cz 07. 02. 2015 - 10:05
RE(2x): Nemoc po sto letech a stres s letenkou chaostheory 07. 02. 2015 - 12:23