Pasivita

14. listopad 2015 | 16.43 |

Dneska trochu úvahově.

Na začátek chci napsat, že ZNÁM dobré lékaře, učitele, prodavačky atd. Stejně tak ZNÁM lidi, kteří se aktivně zajímají o svůj zdravotní stav, a nejsou jen loutkami. Taky vím, že existují výborné porodnice.

Nicméně pořád u nás převažuje to, co popisuji na následujících řádcích...

___

O tomhle tématu jsem chtěla psát už docela dlouho, ale konečně mě k tomu popohnal až dokument Pět zrození. Kdo viděl, ví. Kdo neviděl, doporučuji - je dostupný jednoduše online.

Jde o přístup v jedné pražské porodnici. O tom, jak neonformovaní tatínci čekají před porodním sálem a NIC nevědí. Sestry je buď ignorují nebo jen prostě neinformují. Dítě si matka/otec pochová na pár vteřin, pak pápá, mimčo musí na dvě hodiny na vyhřívání. Žena po císařském řezu miminko uvidí nejdříve druhý den.

Má "nejoblíbenější" část je ta, kde pan doktor říká, jak je porod přirozený proces, že nejdůležitější je T-R-P-Ě-L-I-V-O-S-T a K-O-M-U-N-I-K-A-C-E. Nejdříve k trpělovovsti - jen chvíli před tímto prohlášením dává pacientce urychlovák do dělohy. Pak nám dá tento milý rozhovor, a pár hodin na to jde za pacientkou se zeptat, jestli se už něco děje. Neděje, a tak automaticky nařídí co..? Dáme urychlováka hezky pěkně do žíly, ať to máme za sebou.

O posledním (pátém) příběhu se tu ani nebudu rozepisovat, to by se mi akorát zvednul tlak, a za to mi ti debilové nestojí.

V jedné části dokumentu hovoří sestra pečující o miminka. Chudák paní, je mi jasné (a režisérce také), že brzy dostane padáka... Proč? Řekla totiž na kameru pravdu o tom, jak to tam chodí. Jak ženy o ničem nerozhodují, nemohou se hýbat, dostávají urychlováky, tlačí se jim na břicho apod. Při konkrakcích ženy vyplňují adresu zaměstnavatele, poslouchají sestry, jak se baví o nákupu v Lidlu, a porodní sál sdílí s uklízečkami...

Teď k té komunikaci. Fascinovali mě tam tatínkové... Jako jestli se takhle chovají všichni muži, tak teda potěš... Netušila jsem, že takoví bulící existují... Stojí před sálem a je jim všechno jedno. Autoři dokumentu je popohánějí, aby se vůbec šli na něco zeptat. A ani tak se vlastně na nic neptají. Nezajímá je, jak je jejich ženě. Nezajímá je, jestli je dítě v pořádku. Jednoho muže ani nenapadlo, že je trochu zvláštní, že jeho žena uvidí mimčo až druhý den. Dokonce řekne " vždyť je to vlastně už teď jedno"... Ale vždyť jo, je to jen tvoje žena a novorozené dítě, že jo... Co by ses staral...

___

Tím se dostávám k tomu, co mě na českém zdravotnictvím se*re. "Štve" napsat nemůžu, to je moc slabé slovo. A největší problém je ten, že za to nemůžou doktoři a sestry, ale pacienti sami.

Je to pozůstatek z minulých režimů, kdy každý musel držet hubu a krok. Ale proboha, je to už 26 let, lidi, vzpamatujte se! Teď už bychom měli být někde úplně jinde!

Doktoři jsou tu pořád bráni jako (polo)bozi a pacienti jen coby pasivní příjemci jejich nadpřirozených schopností. S tímhle přístupem teda hodně štěstí. Kdybych sepsala špatné zkušenosti své a svého nejbližšího okolí, vydá to na celou knihu.

Pacient se bojí na cokoli se zeptat, říct svou poznámku, nebo snad - bůh chraň - s lékařem nesouhlasit. To jste hned označkováni jako nespolupracující rebel, který se vlastně nechce léčit, nebo ho nezajímá osud jeho nenarozeného dítěte. Co má co rodička kecat do toho, jak bude rodit... Co má co nemocný říkat, že ta pátá antibiotika už opravdu brát nechce...

Ale víte co? Tohle doktoři nezmění. Nemají důvod, a moc dobře to chápu. Proto ta změna musí nastat ZE STRANY PACIENTŮ, ne ze strany lékařů. Nenechat si všechno líbit, ozvat se, když je třeba. Nebrát lékaře jako neomylného člověka, který vás zná lépe než vy sami.

___

Tente přístup bohužel nepanuje jen ve zdravotnictví, ale prakticky všude. (Koukněte na 15. minutu rozhovoru s režisérkou, krásně to vysvětluje: tady. Tady to výborně vystihuje tento článek, především poslední odstavec.) Dokonce i takové prodavačky mají větší práva než zákazník. Vždycky, když se vrátím ze zahraničí, nemůžu jít pár týdnů do obchodů v ČR. Prostě na to nemám nervy. V 99% obchodů se cítíte jako že obtěžujete.

Včera jsem byla v jednom nejmenovaném obchodu s potravinami. Zákaznice dávala pokladní drobné, a ta na ní agresivně spustila, že jí je nemá co dávat na téhle straně poklady, ale že je má položit na jedno konkrétní místo. Já koukala jako puk, kroutila jsem hlavou (a čekala jsem, že snad ještě prodavačka vyjede na mě, co si to jako dovoluju kroutit hlavou) a čekala, co se semele. A víte, co se stalo...? Zákaznice ne, že by jí něco asertivně odpověděla nebo si snad nechala zavolat vedoucí. Ne. Ona se pokladní OMLUVILA!!!! Z toho už jsem teda nemohla, a došlo mi, jak si mnozí obyvatelé této země s prominutím nechají s*át na hlavu.

Takže vás snažně prosím. Nenechte se buzerovat nepříjemnými prodavačkami a uklízečkami. Nenechte lékaře a sestry stoprocentně rozhodovat o všem, co se šustne ve vašem těle. Nenechte učitelky, aby buzerovaly vaše děti tak, že z toho budou mít dalších třicet let trauma. Začněte trochu víc myslet, být asertivní, a rozhodovat o svém životě sami.

Protože ta změna musí nastat od VÁS, ne z té druhé strany. A pokud to neuděláte, NIC se nezmění, a další generace budou řešit úplně to samé, co řešíme teď my.

Zpět na hlavní stranu blogu

Moderované komentáře

RE: Pasivita hroznetajne®pise.cz 15. 11. 2015 - 17:17
RE(2x): Pasivita chaostheory 15. 11. 2015 - 17:30
RE(3x): Pasivita hroznetajne®pise.cz 16. 11. 2015 - 09:29
RE(4x): Pasivita chaostheory 16. 11. 2015 - 10:11
RE(5x): Pasivita hroznetajne®pise.cz 16. 11. 2015 - 17:10
RE(6x): Pasivita chaostheory 17. 11. 2015 - 08:42
RE(7x): Pasivita hroznetajne®pise.cz 18. 11. 2015 - 18:33
RE(8x): Pasivita chaostheory 18. 11. 2015 - 18:38
RE(9x): Pasivita hroznetajne®pise.cz 18. 11. 2015 - 18:52
RE(10x): Pasivita chaostheory 18. 11. 2015 - 19:03
RE(11x): Pasivita hroznetajne®pise.cz 18. 11. 2015 - 19:23
RE(12x): Pasivita chaostheory 18. 11. 2015 - 19:28
RE(13x): Pasivita chaostheory 05. 12. 2015 - 22:04