Sedmá desítka

29. srpen 2017 | 18.48 |

Sedmá desítka mi dala pěkně zabrat. Šíleně jsem se zasekla, jelikož zbývající cíle mě už buď nezajímají (ano, chystá se aktualizace a nahrazení některých bodů jinými) nebo se prostě v tuto chvíli nedají uskutečnit. Taky jsem si uvědomila, že mám ve výzvě až moc vařících a hlavně čtecích bodů.

 

No ale tady je dalších deset splněných:

45. Vyzkouším zeleninový džus

Jelikož jsem neměla tušení, co by se vlastně mohla nakombinovat, tak jsem si dala meníčkový džus "brokolice + okurka + jablko". Nějak jsem si neuměla představit tu brokolici, ale když už, tak už. Objednala jsem si pro jistotu jen do dvojky (vzhledem k ceně a tomu, že jsem netušila, jestli mi to bude chutnat), ale paní to spletla, a dostala jsem 0,5 litru .  Moc mi to chutnalo, a nebýt těch šílených cen (61 kč za 0,2 litru), tak si podobné věci dávám častěji. Tímto paní děkuji za omyl.

Mě vůbec celá tahle móda džusů, ugů, salátů apod. hrozně fascinuje. Jakože... jak někdo může dát víc než stovku za úplně obyčejný salát? Nechápu. Jednou dvakrát do roka si koupím ovocný čerstvý džus, ale pak už je mi prostě líto peněz. Doma to mám za desetinu ceny.

 

 

29. Začnu se vážněji učit ještě jeden jazyk


Zdroj: http://chaostheory.pismenkuje.cz/341-101-1001.html

Tak tohle jsem vzala ve velkém. V práci máme více než slušný rozpočet na jazykové kurzy. Takže tam chodím na dvě soukromé hodiny - němčinu a španělštinu. O španělštině už jsem tu psala mnohokrát, o němčině ne. Tou jsem devět let ani nekvákla. Je zajímavé sledovat, co můj mozek zapomněl (většinu věcí) a co ně (minimum). A hlavně to, jak se na to snaží vzpomenout.

A aby toho nebylo málo, koupila jsem si skupinový kurz francouzštiny, která je pro mě naprosto novým jazykem. Od Francouze znám jen pár frází a samozřejmě sprostých slov . No, jak bych to řekla... věděla jsem, že je to hrozný jazyk, ale nečekala jsem, že tak moc. Když "mluvím", tak si připadám o takových sto IQ bodů chudší.

Pokud vás napadá dotaz typu "A neplete se ti to všechno dohromady?!", odpověď je "ano i ne". Ano, občas to zamíchám, ALE obecně můžu studium více jazyků najednou jen a jen doporučit. Tři jazyky najednou jsem se učila i chvíli na gymplu, teď po delší době zas, a v obou případech musím říct, že učení jde mnohem rychleji. Nevím, jak je to možné, ale to prostě tak.

Toto jsou bohužel dost staré informaci. S výpovědí na jaře mi skončily i jazykové kurzy, a od té doby na to slušně kašlu (prostě není čas ani energie). Navíc francouzštinu prostě nedávám. Začala jsem se ji učit moc pozdě a nic mi v ní nedává smysl.

 

 

93. Jeden týden nesním nic, co obsahuje čokoládu

Tohle se podařilo až na několikátý pokus. Několikrát jsem vydržela tři dny, a pak konec. Nejednalo se pouze o čokoládu jako takovou, ale ani nic, co obsahuje kakao. Tentorát to ale šlo docela v pohodě, žádný deficit jsem necítilla. Nevím, jak je to možné .

Aktualizace: čokoládu jím opravdu značně méně, skoro vůbec. Nějak na ni poslední dobou nemám chuť.

 

 

22. Podívám se do Paříže 

Ve skutečnosti jsem vlastně byla od vyhlášení projektu v Paříži třikrát. První "návštěva" ale zahrnovala pouze letiště zevnitř při přestupu, takže to jsem samozřejmě nepočítala . V prosinci jsme ale s Francouzem vyrazili do Francie, a jednou ze dvou zastávek byla právě Paříž. Konečně! Strávili jsme v ní čistého času pouze necelé dva dny, ale zato pořádně. Stihli jsme úplně všechno, co jsme chtěli, a bez stresu.

Moc jsem od Paříže nečekala, protože znám pouze dvě skupinky lidí - ti, co s ní jsou unešení, a ti, co si myslí, že je to přeceňované město. Já čekala, že budu součástí té druhé.

Ale to jsem se mýlila. Paříž je úúúžasné město. Rozhodně se tam musím vrátit už jen kvůli Louvru a Eiffelovce. Ano, i ta se mi moc líbila, a to jsem od ní čekala jen naprostý kýč. Ale nakonec se mi z města líbila (společně s okolím Louvru) nejvíc. A... ehm... když jsem ji viděla poprvé, z kopce Sacre Coeur, tak jsem... ehm... začala skákat . A cítila jsem se jako pětileté děcko.

Aktualizace: no a tak jsem se tam opravdu vrátila, a to hned v květnu. Protože prostě Paříž! A při přistávání jsem viděla osvícenou Eifellovku a vykřikla to nechtěně na půl letadla, až se pán sedící ob dvě sedačky otočil, co se jako děje... A víte, jak jsou motory hlasité, že jo..?

Odjakživa byla můj TOP 1 Barcelona, která toto místo stále drží, ale už právě společně v Paříží.

Sakryš, musím brzo zpátky....

 

 

54. Pojedu na lyže 

Zase po dvou letech jsme také s Francouzem vyrazili na lyže, tentokrát na Ještěd. Nebylo to špatné a jako výlet to bylo super, ale nemůžu nemít výtku ke sjezdovkách, konkrétně k jejich šířce - naprostá většina je to titž šííííleně uzounká, a to mě neuvěřitelně vytáčelo.

 

 

6. Koupím si jen tak kytku do vázy 

To tak přišlo jaro, a já si koupila do vázy tulipány. Hned to dá bytu úplně jinou atmosféru. Doufám, že tento bod budu opakovat častěji. Na druhou stranu - na Den žen jsme v práci dostaly od kolegy kytičku, a nechaly jsme je v kanceláři, protože tam člověk tráví víc času než doma (když nepočítám spánek apod.). Takže tulipány jsem koupila hezky v sobotu dopoledne, abych si je mohla užít. Koupit je třeba v pondělí, tak by mi jich bylo líto...

 

 

80. Budu mít přečtené všechny knihy od Agathy Christie, které jsou o slečně Marplové a Poirotovi
Zdroj: http://chaostheory.pismenkuje.cz/341-101-1001.html

 K "Agátě" jsem si jako teenager dlouho hledala cestu, pak se to zlomilo, a od té doby se jejích knih nemůžu nabažit. Bohužel nevím, kolik přesně knih se slečnou Marplovou a Poirotem jsem přečetla od začátku výzvy, jelikož tak staré zápisky momentálně nemám u sebe, ale od června 2015 to bylo 17 knih. Tímto jsem tedy tyto dvě úžasné postavy dokončila. A je mi z toho dost smutno. Těší mě ale fakt, že tyto příběhy člověk může číst klidně víckrát, protože v té záplavě postav a jmen je nemožné si pamatovat, kdo v jakém románě byl vrah. Samozřejmě až na výjimky.

 

 

72. Zajdu znovu na balet

Stejně jako v bodě "Zajdu znovu na operu", i tentokrát jsem se vydala do Národního sama . A i tentokrát nás tam takových byla spousta. Bylo vyprodáno dlouho dopředu do posledního místečka. Na baletu jsem před tímto bodem byla jednou a moooc se mi to  líbilo. Když v Rusalce byla baletní část, byla jsem úplně unešená. Takže jsem se (konečně!) vydala na další klasiku všech klasik - na Labutí jezero. A bylo to opět dokonalé. Kolikrát jsem zírala s otevřenou pusou a kroutila jsem hlavou, protože jsem nechápala, jak tohle někdo dokáže zatancovat a hlavně celé dát dohromady. Neuvěřitelné.

 

 

5. Koupím si další kytku v květináči 

Kytka mi nakonec byla darována kolegyněmi k narozeninám.

 

 

47. Vyzkouším, jestli jsem ještě pořád alergická na papriky

Na tohle jsem šla ještě mnohem v menší míře, jelikož na papriky jsem měla fakt hodně silné alergie, a stal se z nich můj celoživotní strašák. Ono se to nezdá, ale paprika je prakticky všude - najít v restauraci jídlo, které by žádnou neobsahovalo, rovná se zázrak (omáčky, většina strouhanek, jakékoli "míchanější" maso, a vlastně jakékoli maso - u něho jsem vždycky musela říct, že ho chci absolutně bez koření - atd atd atd). Nesčetněkrát se mi stalo, že přinesli "umělecky" posypaný kraj talíře červenou paprikou, nebo mi nabídli chilli (s tím, že chilli přece není paprika ). Trvalo mi doslova několik let to všechno vychytat. Kdekoli, kde je ve složení napsané "koření" = tabu. A věřte mi, že takových produktů je tak 80% - věština šunek, o salámech nemluvě, kečup (pápá, pizzo), spousta pomazánek, paštiky... Mohla bych pokračovat do nekonečna. Paradoxně s módou "odchemikalizování" potravin a nahrazování umělých barviv těmi přírodními, se mi situace ještě zhoršila, jelikož paprikou začali obarvovat věci jako bombony, gumové medvídky, a hlavně jogurty. 

Jak jsem psala, na tuto potravinu jsem měla reakce hodně špatné (doslova prozvracený den, šílené průjmy, a taky šílené horečky - doslova 40-41 stupňů). Bohužel nepřeháním. Prostě mi tahle alergie doslova přeházela život naruby, ze spousty rodinných akcí a akcí s kamarády se staly večery strachu, abych náhodou nesnědla něco, co obsahovalo papriku.

Ale když jsem viděla úspěch u rajčat a u jahod, tak jsem chtěla zkusit i tohle. První krok byla minipizza, které obsahuje to slůvko "koření", a vím 100%, že zrovna i tu papriku. Nicméně šlo o sýrovou pizzu, takže by to nemělo být žádné velké množství, a hlavně byla opravdu pidi. První den jsem si dala jednu, druhý den dvě. A teď to jím ve velkém. Pak jsem vyzkoušela (opět velice pozvolna) salámy a všechny možné věci, které prostě obsahovaly "koření". Poté jsem se na nějakou dobu zasekla, a nato vyzkoušela dvě sousta pálivé omáčky na špagety s chilli. To byl pro mě opravdu velký skok. Jím ji často v normálním ( = ne "bezpečném") množství a.... nic mi po tom není!!!

Další krok snad časem bude lečo a paprika jako takové (i když syrová určitě ne - nechápu, jak to někdo může jíst). Ale pro mě je tento úkol splněn, jelikož cílem bylo to, abych se nebála jíst omáčky, tatrky, masa apod. A to se mi splnilo.

 

 

____

Jak jsem psala na začátku článku, několik zbylých bodů určitě aktualizuji.

Zbývá jich 31, a konec je už v prosinci... ehm...

 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Sedmá desítka hroznetajne®pise.cz 29. 08. 2017 - 22:18
RE(2x): Sedmá desítka chaostheory 30. 08. 2017 - 16:36
RE: Sedmá desítka boudicca®pise.cz 30. 08. 2017 - 06:55
RE(2x): Sedmá desítka chaostheory 30. 08. 2017 - 16:39
RE: Sedmá desítka zlomenymec®pise.cz 30. 08. 2017 - 21:19
RE(2x): Sedmá desítka chaostheory 30. 08. 2017 - 21:54
RE: Sedmá desítka myfantasyworld®pise.cz 10. 09. 2017 - 20:53
RE(2x): Sedmá desítka chaostheory 13. 09. 2017 - 20:26
RE(3x): Sedmá desítka myfantasyworld®pise.cz 19. 09. 2017 - 21:23
RE: Sedmá desítka rebarbora®pise.cz 30. 09. 2017 - 17:24
RE(2x): Sedmá desítka chaostheory 01. 10. 2017 - 08:15