Den blbec

1. březen 2010 | 19.01 |

Od rána jsem to věděla. Jen jsem se probudila a bylo mi to jasné. Tenhle den bude tím pravým "dnem blbcem".

Ráno jsem se dozvěděla, že těch 19 stupňů je v domě proto, že nám teče topení a topenáři budou muset vybourat část obýváku, aby se k němu dostali. Fajn. To mi může být celkem jedno, protože odjíždím na kolej. Nebo se spíš tak potácím, jelikož tohle počasí dělá pěkné tlakové výkyvy, které tomu mému tlaku nedělají zrovna nejlíp. Ale co, na to jsem zvyklá, jen tak mě to nerozhází. Venku sice svítí sluníčko, ale je kosa a vítr jak blázen. Utěšuju se tím, že za půl hoďky už budu sedět v teplíčku ve škole. A cestou z ní se stavim na studijním a jedním lejstrem.

Jen co vyjdu z koleje, si vzpomenu, že jsem ten papír nechala v batohu na pokoji. No nic, vracet se už nemůžu, nestihla bych přijít včas. V žaludku mi kručí, od rána jsem nic nestihla sníst, už bude jedna. Nevadí, je první týden školy, to vždycky jen učitelé řeknou požadavky a adios, uvidíme se příští týden. Bohužel tenhle semestr jsou všichni nějak moc akční. Paní učitelka si to napochoduje před pár stovek lidí do obří místnosti a předpokládá, že nefunkční mikrofon ji nezabrání v tom, aby se ponořila do Aristotela a podobných týpků. Ne tak ovšem já, po půl hodině, kdy každý z nás slyší tak každé dvacáte slovo, a tomu ještě významově nerozumíme, to vzdávám a odcházím se aspoň trochu najíst.

Den nekončí, od čtyř mám další hodinu, začínáme na novo. Před jedněmi dveřmi potkávám nějakého prazvláštního pána, který, jak se ukáže, hledá stejnou místnost jako já. Zjistíme, že jsme na opačném konci budovy, takže já a "milý" pan profesor či co, který si myslí, že je chytrý jak Einstein, ale ve skutečnosti spíš jak rádio, si uděláme procházku po univerzitě. Ani on ale nehodlá oznámit, co po nás bude letos chtít, a rovnou začíná svůj velice "chytrý a přínosný" proslov, snaží se nás do něho vtáhnout, ale marně. Následně se dozvídáme, že se s námi velice špatně pracuje, protože nevíme, co chceme v životě dělat, nemáme za sebou praxi ani zkušenosti z oboru, prostě jsme prý mimo. A on s tím nemůže nic udělat (haha, já myslela, že od tohohle škola je... no nic, asi žiju v mylné představě. No, aspoň nebudu muset dlouze přemýšlet, který předmět odepsat.

A aby toho nebylo málo, čeká mě večer s mou "milou" spolubydlící, o které jste už určitě četli v článku Back to Bedlam :)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře