Debilní nálada

1. květen 2010 | 20.16 |

Tohle snad ani radši nečtěte, jen si potřebuju trochu vytříbit myšlenky. Už pár dní mám totiž naprosto debilní náladu a dneska se to ještě mnohem zhoršilo. Štve mě prakticky všechno, aniž bych k tomu měla nějaký větší konkrétní důvod.

Odpoledne jsem pořádně uklidila pokoj a utřela prach, protože to mě většinou trochu povzbudí. Navíc jsem si k tomu pustila rytmickou hudbu, tak to asi na dvě hoďky bylo fakt lepší.

Teď už zase ne. S**e mě naprosto všechno. Věci, lidi, zvuky, ticho, všechno. Vadí mi, když mě někdo doma osloví, když se mi na mobilu hned neodemkne klávesnice, když se pomalu načítá stránka na netu, atd. Před chvílí jsem si řekla, že si na netu najdu nějaké materiály na španělštinu, kterou mám v plánu se o prázkách učit. Chtěla jsem začít hezky v klidu postupně, tak jsem zvolila úroveň naprostého začátečníka. Když mi hned u druhé otázky naskočil výběr z předpřítomných a minulých časů, tak jsem to musela vypnout, nebo bych asi ten počítač rozkopala. Tohle že je naprostý začátečník, jo? Haha. Jsem naštvaná i u čtení, protože si každou chvíli říkám něco jako "ta hrdinka je ale blbá, jak tohle může říct nebo udělat??!!". Tak jsem si chtěla aspoň vytisknout nějaké věci do školy, na brigádu a ohledně Erasmu. No samozřejmě, že se nám podělala tiskárna. A když jsem navíc viděla tu přípavu na brigádu, tak se mi s tím spojily příští dny - opět nudná škola, příšerný lidi na brigádě, a hlavně debilní spolubydlící, která (jestli mi tahle nálada zůstane do pondělí) nemá šanci přežít příští týden ve zdraví. Nejspíš jí ve spánku "někdo" ublíží .

Taky mě dneska pěkně prudí taťka, který asi zamrznul v době před pěti lety, kdy jsem byla taková neprůbojná hloupoučká holčička s žádnými extra dobrými studijními výsledky. To, že jsem už dva roky naprosto jiný člověk, a že patřím k nejlepším v ročníku, ho evidentně ani nenapadlo. A do toho začal kecat něco o tom, jak stejně stará sousedka (kterou mi celý život dává jako ANTI vzor; je vidět, že asi jen když se mu to hodí) vodí domů přítele, a já nic. Tohle vyloženě nesnáším. Na jednu stranu rodiče mají kecy typu "nikdy se nevdávej, studuj, užívej si života", ale na druhou stranu když to tak fakt děláte, tak neustále opakují trapárny jako "kdypak už si někoho najde a odejde z domu? Toho se asi nikdy nedočkáme." Proboha, je mi 20, nemám ještě ani bakaláře, ale kupu plánů, kam se chci v životě SAMA podívat a co chci SAMA zažít.

Jo to mi připomíná další věc, která mě poslední dny vytáčí - kámoška mi totiž neustále opakuje, jak si chce najít nějakýho kluka, ale jaká je to chudinka, že si jí nikdo nevšímá. A jak je nerada sama. Ale tak to by mě samo o sobě nenaštvalo, že :D . Ale jde o to, že je kolem mě podezřele moc lidí, kteří už od 15ti neustále s někým chodí, právě jen proto, aby nebyli sami.

Nebo někoho mají jen proto, aby měli vztah, nebo proto, že neznají nikoho "lepšího". To je "super", fakt. Můžete mi tohle někdo vysvětlit? Fakt by mě zajímalo, jak lidi můžou být sami k sobě takhle zlí. Možná je to trochu přehnané slovo, ale v důsledku to tak je. A taky nedůstojné. Přece nebudu trávit čas s někým jen proto, že se to má, a přitom ve vztahu nejsem vůbec spokojená. N-E-CH-Á-P-U. Třeba mi jedna spolužačka (která má právě přítele jen proto, aby nebyla sama) řekla, že by nikdy nejela na pár měsíců nebo i týdnů mimo město, protože by se bála, že by se s tím klukem mohla odcizit a rozešli by se. V devatenácti!!! Tohle už mi přijde jako kandidát na léčení. Ale nejhorší je, že podobně smýšlí ohromná spousta lidí.

Nedávno jsem byla ve škole na takové diskusi o tom, proč mít či nemít děti, jestli je manželství k něčemu a podobně. Hodně příspěvků se týkalo toho, že lidé prožili život s někým jen proto, aby nebyli sami. A měli děti taky jen ze stejného důvodu. Dospěla jsem k názoru, že přece nebudu půlku života prožívat s někým, s kým vlastně nechci, jen ze strachu, že si někdy v 50ti vzpomenu, že nemám dítě ani manžela. Vždyť co je horší?

1) půl života být spokojený a dělat to, co chceš; s tím, že za pár desítek let si možná řekneš, že jsi o něco přišla

2) už od útlého věku neustále s někým být/žít/oženit se/mít brzy děti atd, a pak si vyčítat, že jsem tím o něco přišla

Hodnocení nechám na vás samotných ;)

Sakra tak se to nějak zvrtlo na úplně jiné téma, něž jsem měla v plánu. No neva :))

Asi si půjdu dát kapku. Ta by mi mohla aspoň trochu pomoct.

Teď mě napadá, že bych si před tím mohla jít zacvičit na gymnastickém míči, už jsem na něm nebyla tak tři týdny. No, zkusím to... A když mě naštve, tak poletí z okna

P.S. uvědomuju si, že to tu zní trochu jako puberťácký výlev, ale snad se to dá aspoň trochu číst :) asi mám nějaké hormonální výkyvy nebo co

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Debilní nálada marinka 01. 05. 2010 - 22:40
RE(2x): Debilní nálada chaostheory 02. 05. 2010 - 10:59
RE(3x): Debilní nálada marinka 02. 05. 2010 - 22:41
RE: Debilní nálada lucik®pise.cz 03. 05. 2010 - 13:35
RE(2x): Debilní nálada chaostheory 03. 05. 2010 - 15:34
RE(3x): Debilní nálada chaostheory 03. 05. 2010 - 15:36
RE(4x): Debilní nálada lucik®pise.cz 03. 05. 2010 - 16:12