Týden v New Yorku

7. duben 2010 | 12.17 |

V září 2009 jsem strávila v NYC týden. Asi dva měsíce před odletem jsem si psala takový deník, kam jsem zaznamenávala všechny možné myšlenkové pochody, které se týkaly plánování a následně i samotného pobytu. Zatím jsem se dostala ke třetímu dni v NYC a už jsem za půlkou celkem tlustého sešitu. Takže opravdu není jednoduché vybrat z mé hlavy jenom ty "hlavní” informace a sepsat je sem. I tak ale doufám, že se vám následující řádky třeba někdy budou hodit. Když jsem totiž hledala na netu nějaké tipy od "normálních turistů”, tak jsem téměř nic užitečného nenašla.

Pokud budete mít jakýkoli dotaz, uvítám ho v komentářích :) Informace jsou z roku 2009-2010, takže můžou být neaktuální.

ČÍM LETĚT?

Není problém najít poměrně levný přímý let z Prahy. Když vybere Delta Airlines (jako my), tak nejen že vás to vyjde levněji, ale i pohodlněji, než s ČSA. Myslím, že ještě létá i Jet Air, ale s tím zkušenosti nemám. Nejdřív jsme váhaly, jestli nezvolíme let s přestupem kvůli ceně, ale pak jsme zjistily, že kecy typu "s přestupem vás to vyjde levněji a poletíte přes oceán větším letadlem” jsou opravdu jen kecy - většinou to vyjde ještě dráž než přímý let a sebere vám to několik hodin, které místo čekání na letišti můžete strávit na Manhattanu. A co se týče té velikosti letadla - vybrala jsem boeing 767-300, který je dvou uličkový (2-3-2) a na nedostatek prostoru si rozhodně nemůžu stěžovat.

Tip: zkrátka musíte hledat, hledat a ještě jednou hledat. Mít trpělivost se v tomhle případě dost vyplatí. (My chtěly koupit letenky v červnu, kdy byly hodně levné, ale pak jsme si to rozmyslely. V červenci a první půlce srpna byly naopak hrozně drahé. A potom na dva dny spadla cena hodně dolů, na červnovou hodnotu, tak jsme to hned braly. Za týden už byla zase nahoře.) A taky zjišťovat, jakým letadlem že to vlastně máte letět, protože to hraje při pohodlí během osmihodinového letu taky dost velkou roli.

DELTA BOENING 767

LET DO NY

Do Prahy na letiště jsme dorazili hodinu před odletem a odbavení už bylo zavřené. Pracovníci samozřejmě nejdřív dělali, jak jsou důležití, ale jasně, že nás pustili (nestalo se nám to poprvé). Za pasovkou jsme jako vždy koupily pití, abysme ho hned po příletu nemusely kupovat. Což byla ale zbytečná útrata peněz, protože do USA nemůžete mít pití žádné (ani zabalené v bezpečnostním sáčku od prodavačky). No neva, pro příště budeme chytřejší.

Seděly jsme asi ve třetí řadě odzadu, v prostřed na trojsedačce, ještě s jedním mladým Američanem. Trochu nás to překvapilo, protože jsme počítali s tím, že když letí dvojice, tak ji posadí automaticky k oknu na dvojsedačku. Nakonec jsem si to ale nemohla vynachválit - v prostřed téměř necítíte žádné turbulence apod.

, ani nevnímáte, že jste v letadle; a navíc tak můžete poznat zajímavé lidi ;) No zkrátka jsem doufala,a že zpátky budeme sedět taky vprostřed.Let trval 8 a půl hodiny, což takhle zní celkem hrůzostrašně, ale byla to úplná pohodička. Dávali 3 filmy (plus celkem 12 kanálů s hudbou, zprávami atd.) a už před odletem máte na sedačce připravená sluchátka, deku a polštář. Nějaký čas zabralo i vyplnění imigračního a celního prohlášení, pár hodin pokec se sousedem, asi hodinový spánek, několik návštěv toalety a procházka po letadle, atd atd. (Btw. let zpátky uteče ještě milionkrát rychleji, trval nám jen necelých sedm hodin.)

Tip: jídlo s sebou klidně mít můžete, ale radši to do celního prohlášení napište - neseberou vám ho, ale kdyby jste měli zaškrtnuté, že nic nevezete, a přitom měli v kufru potraviny, tak s tím může být dost problém (lhaní do formulářů se v USA bere trochu jinak než u nás). Pečivo, čokoláda, sušenky apod. jsou povoleny, ale neberte ovoce, zeleninu, maso a tak.

tv

IMIGRAČNÍ POHOVOR A CELNÍCI

Téhle části jsem se dost děsila. Nakonec to ale byla celkem sranda, takže žádný strach ;) Vystály jsme (hodinu a půl) frontu a konečně na nás přišla řada. Nemůžete si vybrat, k jakému uředníkovi jít; přiřadí vás k nim "organizátoři”. Vyšel na nás tak 35letý běloch, který byl naprosto v pohodě, usmíval se a skoro na nic se neptal (jen jestli tam jedem na prázdniny a na jak dlouho). Po tomto "rozhovoru” každý dá otisky prstů (mimochodem - tu obrazovku na otisky za celou dobu nikdy nedesinfikoval, radši jsem si nepřestavovala tu "hygienu” /když jsem si v ČR zařizovala biometrický pas, tak tu obrozovku desinfikovali po každém člověku zvlášť!!!/ ) a vyfotí si vás. (Před námi šli francouzští manželé středního věku, kteří se tomuto procesu neustále tlemili tak moc, že nás "nakazili” taky.)

Potom už jdete ke kufrům. Naše už byly, společně s několika málo dalšími osamocenými zavazadly, vyndané z pásu, takže je stačilo vzít a jít k další "zkoušce” - k celníkovi. Když viděl zakroužkované FOOD, tak se zeptal, co vezu a jestli nemám maso nebo ovoce. A to je vše, ještě nás popohnal, ať už vypadnem :D

Tip: k imigračnímu můžete klidně chodit po dvojicích, dělal to tak skoro každý, takže tím pro někoho odpadá i jazyková bariéra (všechno jsem odkecala já, mamka se jen usmívala).

jfk

PŘÍJEZD A PRVNÍ DOJMY

Jen co vyjdete z letištní haly, tak vás obklopí taxikáři, řidiči busů atd. Nakonec jsme přece jen zvolily "busotaxi” (zkrátka něco mezi autem a mikrobusem) a udělali jsme dobře - díky super řidiči, který nám neustále ukazoval, kde co je, to byla vlastně i prohlídka města. Můj první dojem byl... no, dost rozpačitý - letiště JFK je v Queensu a říkala jsem si, že je to dost nuda, vypadalo to tam jako doma. Asi za půl hoďky se ale objevil nádherný výhled na Manhattan (TAKŽE BACHA, TAHLE CELÁ STRANA VLASTNĚ NENÍ O NYC, ALE O MANHATTANU), který je vlastně tím, co si každý představí, když se řekne "New York” - plný mrakodrapů a všemožných světoznámých budov. (Když se octnete mimo Manhattan, tak si připadáte jako kdekoli na "obyčejném" místě na světě. (Nejen) proto jsem byla fakt ráda, že jsme rezervovaly hotel uprostřed Manhattanu a ne v jiné části města, nebo dokonce - jak to pořádá spousta cestovek - v New Jersey.)

Tip: na první cestu do města doporučuju zaplatit pár dolarů navíc (opravdu jen pár, zpátky na letiště jsme jeli metrem a zas tak moc levněji to nevyšlo, navíc k tomu připočtete žádný výhled a tahání se s těžkými kufry a je to jasná volba)a opravdu jet taxíkem nebo autobusem; z metra nic neuvidíte a ten první pohled je prostě nezapomenutelný

pohled z queens

TIMES SQUARE

Na Times Squere jsme byly... nespočetněkrát. Jak ve dne, tak v noci. Ráno jsme se byly mrknou na natáčení Good Morning, America, kam může jít kdokoli z ulice zdarma a kousíček od TS je taky sídlo The New York Times. A samozřejmě kupa restaurací o obchodů, jak značkových, tak se suvenýry. Pokud jste fanda Forresta Gumpa, pak nemůžete nenavštívit obchůdek Bubba Gump (plný triček, hrníčků, tašek, kšiltovek, plyšáků a tužek s hláškami,můžete koupit dokonce "Forrestovu” pingpongovou pálku nebo se vyfotit u lodě Jenny). Na Times Square nejspíš narazíte i na kameramana, který vám nabídne udělat rozhovor do televize.

Tip: náměstí má v noci úplně jinou atmosféru než ve dne, nejlíp si ji vychutnáte na osvětleném pódiu určeném na posezení na severním konci

Times Square

GRAND ZERO

Tak tohle bylo překvapení. Rozhodně jsem nečekala, že tohle místo na mě tak zapůsobí. Především - je mnohem menší, než jsem si představovala. A taky hodně skromné. Nebýt obrovských jeřábů a zátaras, tak si toho ani nevšimnete. (Vážně - nejdřív jsme si nebyly jisté, jestli tam opravdu jsme, a nebyly jsme samy- spousta lidí okolo koukala dost zmateně, dokonce asi 50 metrů od GZ nás zastavila nějaká rodinka a ptala se, jestli nevíme, kde že Grand Zero vlastně je... ) Mezi mými prvními myšlenkami bylo "taková tragedie se tady stát prostě nemohla, to není fyzikálně možný - malý prostor, všechny obrovské budovy okolo stojí nepoušeně i osm let poté, někdo by si určitě tak nízko letícího letadla všiml,” atd atd. Fakt jsem si začínala myslet, že na těch konspiračních teoriích bude víc, než jsem si dřív připouštěla. (Jak ale dny ubýhaly, tak se mi díky shodě okolností tyhle úvahy začaly z hlavy vytrácet.)

Sice jsem byla v NYC 11. září, ale k WTC jsme šly až o den dýl - za prvé zrovna to dopoledne byl celkem slušný liják a vítr, a za druhé (a to hlavně) do okolí nepouštěli nikoho jiného, než příbuzné obětí, takže by nám to bylo stejně na nic.

zero

EMPIRE STATE BUILDING

Sem jsme se vydaly až poslední den, z několika důvodů (1. nejdřív jsme chtěly NYC poznat na vlastní kůži a teprve potom se na něj podívat zvrchu, 2. mamka nechtěla, aby jí bylo blbě /z výtahu, výšky a tak/ hned na začátku, 3. čekaly jsme na nej počasí). Ten den byla viditelnost 15 mil. Do 86. patra vás zaveze rychlovýtah (předtím ale samozřejmě tradiční fronta plus rentgen) ani ne za minutku (ale NAPROSTO VŮBEC není cítit, jestli už jedete nebo ještě stojíte), když si připlatíte dalších 15 dolarů na osobu, tak můžete pokračovat do 102. patra (což nám přišlo zbytečné). Četla jsem, že při větším větru se vršek ESB vychyluje i o 3 metry do stran. No, těžko říct, my měly krásné počasí, ale i tak bylo uvnitř kývání cítit. Venku na vyhlídce už skoro ne.

Tip: nechoďte nahoru hned po příletu/příjezdu, nejřív trochu město poznejte - jinak si budete jen říkat "tady je nějakej velkej barák, tady taky, támhle taky...”

empire

LIBERTY ISLAND

Na Liberty Island a Ellis Island vás zaveze loď každých pár minut. Všude psali, že odplouvají z přístavu v Battery Park. No, to je sice moc pěkný, ale nikdo nám neřekl, že pakr je tak velký. Takže jsme vesele myslely, že jsme ve správném přístavu (je jich tam hodně), ale ouha - vlezla jsem na soukromou loď :D Ale kdo může říct, že byl na něčí soukromé lodi, že. Když jsme přišly do správného přístavu, tak nás čekala samozřejmě fronta a rentgen. V ceně lístku je návštěva obou ostrovů, my jsme ale Ellis Island vynechaly. Zato Liberty Island nás opravdu hooodně překvapil. Čekaly jsme jeden velký kýč, ale místo toho jsme našly moc pěkně udržovaný malý ostrůvek s nádherným výhledem na Manhattan i na New Jersey a s propracovanou obrovskou sochou (asi tak dvakrát větší, než jsme si představovaly). Víte třeba, jaký má Miss Liberty vlastně účes? Nebo že má pravé chodidlo trochu zvednuté? :D V restauraci taky narazíte na procházejícího se F.A. Bartholdiho (hlavního stavitele sochy). A ať už na ostrově koupíte cokoli, tak 21 centů z každého dolaru jde na údržbu parku (normálně takovýmhle věcem nevěřím a nevěnuju jim pozornost, ale v tohle případě bylo vidět, že si na údržbě fakt dávají záležet). Ideální místo na nákup suvenýru pro sebe nebo pro blízké doma.

Tip: pokud chcete přímo na sochu na vyhlídku, tak musíte mít místa rezervovaná předem

liberty island

CENTRAL PARK

Během našeho pobytu jsem se dozvěděla, že Central Park je velký jako Monako. Takže je vám asi jasné, že jsme ho celý neprošly. Ne, že by se to nedalo zvládnout, ale když v NYC trávíte jen týden, musíte se hold řídit svými prioritami. Ale kdybych v NY bydlela, tak jsem tam nalezlá asi dost často :D Kromě luk je tam kupa hřišť (například jsem poprvé naživo viděla baseballové hřiště :D ), restaurace... Co mě ale dost překvapilo bylo to, že v CP je normalní silnice, na které jezdí auta. Pokud půjdete vstupem z jižního konce, tak po pravé straně můžete vidět takový most, který se objevuje snad v každém druhém filmu. Vzhledem k tomu, že jsme tam byly v září, tak jsme si domů přivezly centralparské kaštany. A dokonce jsme tam viděly veverku.

central park

BROOKLYN BRIDGE

Podle názvu je vám asi jasné, kam most vede :D Rozhodně ho ale nemusíte procházet celý, na Manhattan je krásný výhled i od prvního pilíře. Vstup na most začíná hezký flák ještě před řekou, takže pokud za sebou máte celý prochozený den, tak jste rádi, že k tomu prvnímu dojdete (a to musíte myslet na to, že vás ještě čeká cesta zpátky, že...). Most je konstruovaný tak, že je rozdělen na část pro pěší a pro kola (horní část) a na část pro auta (takže je vidítě pod vámi).

Tip: vydejte se tam tak hodinku před západem slunce; sami uvidíte proč;)

bb google

WALL STREET

Taková normální ulička obložená turisty a žádnými businesmany :D Vážně. Pár jich bylo nalezlých ve fitku, které je hned vesle Federal Hall a je do něj dobře vidět z ulice, ale to je tak všechno. Ulička je plná amerických vlajek, najdete tam Tiffani´s a Trampovu budovu. Wall Street je v pohodě dosažitelná pěšky od WTC. Den poté, co jsme se tam byly mrknout,  měl ve Federal Hall proslov Obama, škoda, že jsme to nevěděly předem.

wall street

BRYAND PARK

Klasických newyorských parčíků je ve městě spousta. Je to něco úplně jiného, než české parky. Jsou plné stolků a židlí, lidé v nich jen tak posedí, spořádají snídani, přečtou knihu, surfují na internetu (wifi je prakticky všude), zahrají si petanque nebo zacvičí thai-či, atd atd. Je tam super atmosféra, dokázala bych tam vysedávat hodiny. Nádhera.

bryand park

NEW YORK PUBLIC LIBRARY 

Ke knihovně jsme došli asi v osm hodin ráno a otvírali v jedenáct :D Takže jsme se sem "musely” vrátit. Je to největší knihovna v USA a nachází se tu návrh Deklarace nezávislosti nebo Guttenbergova Bible. Já chtěla vidět hlavně tu Deklaraci, ale až na místě mi bylo řečeno, že už není přístupná veřejnosti. U vchodu vás trochu prošacují, pak musíte vyjít příšerné schody. Ale ta budova za to stojí :) I když jsem si ji představovala trochu jinak, to je fakt... Je o dost menší než jsem myslela a dost (fakt hodně) neuspořádaná.

library

5TH AVENUE

Čekala jsem ulici plnou nejdražších a nejznámějších značkových obchodů. Místo toho jsem ji pochytila jako naprosto obyčejnou avenue, na které sice obchody jsou, ale rozhodně ne nijak významné a už vůbec ne drahé.

5th

OBCHOĎÁKY - MACY´S A 21 CENTURY

Macy se nacházel hned naproti našemu hotelu, ale moc dobře na mě nepůsobil... Jsem člověk, kterému chaos nevadí, ale tohle bylo moc i na mě... Navíc naprosto přecpané, žádné místo k hnutí, hrozný vzduch... Došla jsem do čtvrtého patra, pak jsem musela "utéct” ven, nebo bych sebou asi sekla. Celkem je pater 11 a je to uspořádáno stylem jako třeba Kotva - jeden obrovský prostor bez zdí s miliony značek.

Naopak 21 Century (který je hned u WTC) byl příjemný, levný (když máte trpělivost a hledáte) a akorát velký. Takže když za nákupy do NYC, pak stopro sem.

macy

BORDERS

Miluju knížky. A vzhledem k tomu, že hned naproti hotelu vedle Madison Square Garden bylo knihkupectví Borders (takhle vám to asi moc neřekne, až když jsem se vrátila domů, tak jsem si všimla, že je to sponzor spousty amerických filmů, na youtube je třeba spousta rozhovorů se slavnými herci a zpovídá je právě agent z Borders), tak jsem ho nemohla nechat bez povšimnutí. Strávila jsem tam skvělé asi dvě hodinky, ale nejradši bych tam byla ještě doteď :D Tohle je totiž přesně to, co chybí českým knihkupectvím. V ČR když do nějakého jdete, pomalu se bojíte vzít knihu do ruky nebo v ní prolistovat, nedej bože snad mít v ruce jídlo nebo pití. V USA je to pravý opak - součástí Borders je i kavárna, takže pití a jídlo je na denním pořádku. A hlavně spousta židlí a odkládacích míst, kde si můžete knížky ČÍST. Aniž byste je zaplatili. Tyjo to bych ročně ušetřila prachů... :D Židlí bylo dost, nicméně ani tak nestačí - lidi běžně posedávají na zemi, opření o okna, o regály... Prostě přijdou, sednou a čtou. Idylka. Já si koupila naprosto úžasný diář na rok 2010, jedinečný, takový se jinde nesežene. Ach jo, škoda, že v prosinci "vyprší"...

boreders google

DŮM PŘÁTEL (FRIENDS)

Vzhledem k tomu, že Manhattan je naprosto přehledný co se ulic týče (většina je očíslovaná), ale dům přátel se nachází na pojmenovaných ulicích, tak jsem si po příjezdu myslela, že se na hledání tohoto domu vykašlu. Nakonec jsme to ale zkusily a po celkem náročném pátrání (nikde žádná cedule, směrovka, "památník”, prostě nic) našly. Jasně, je to jen obyčejný barák, ale prostě to má něco do sebe. Akorát vážně nechápu, proč na něho nejsou větší "reklamy”, proč není v okolí Central Perk (na tom by vydělali majland) nebo obchod se suvenýry. My narazily akorát na Joeyho pizzerii, nic víc.

Tip: nenechte se odradit hledáním, ale určitě si vezměte mapu, místní obyvatelé názvy ulic neznají; dům je celkem stranou hlavní silnice a není tam moc provoz

Btw. kousek od domu přátel je i Waverly Place (kde se odehrávají Wizards of Waverly Place neboli Kouzelníci z Waverly), ale už byla pořádná tma, takže se nám těmi uličkami  znovu bloudit nechtělo.

dum pratel

METRO

Před odjezdem jsem neustále četla, jaká je v newyorských metrech kosa. Teda nevím, jestli ti lidé měli halucinace, nebo ten týden zrovna klimoška nefungovala, nebo jsem byla v jiném městě, ale v metru byl prostě hic a dusno. Klimatizace žádná (dobře, "přiznávám", že jednou zapnulá byla, ale vážně jen jednou) a průvan už vůbec ne. Navíc metro je tu mnohem blíž k povrchu (dvě skupinky obyčejných schodů, takže tak jako patro -1) než třeba v evropských městech, takže zima v létě tam být prakticky nemůže. Co ale bylo dost divné je to, že neexistují jezdící schody. Najdete jen ty obyčejné (jojo, celkem z toho bolí nohy - protože tam je jiná výška schodu - mnohem větší - než na jaké jsme zvyklí). Taky jsem byla varována, že je metro děsně složité. Jasně, je to největší síť linek (je jich 26), ale NENÍ  to vůbec těžké. Žádné bloudění se mi tedy rozhodně nestalo. Akorát nevýhodou je, že když si třeba spletete směr (a uvědmíte si to dřív než nastoupíte), tak musíte zase vyjít schody, přejít ulici, a sejít zase dolů - nedá se přecházet pod zemí.

metro google

CO ŘÍCT ZÁVĚREM...?

Měsíce dopředu (v době, kdy jsem ještě neměla tušení, kdy vlastně vyrazíme) jsem si půjčovala knihy o NYC a vypisovala jsem si z nich různé zajímavosti, adresy atd. Prakticky všechny jsem využila. Takže stopro doporučuju o New Yorku aspoň něco málo vědět dopředu.

A jak se mi vlastně v NY líbilo? První dva dny byly trochu zvláštní, neustále jsem si říkala, že Američané jsou fakt machři z toho důvodu, že z naprosto obyčejných věcí umějí udělat něco neuvěřitelného a oblbnout tím celý svět. Potom mě ale naprosto tahle atmosféra pohltila. Ono se to moc popsat nedá, to se zkrátka musí prožít.

O NYC jsem toho přečetla celkem hodně, očekávala jsem všechno možné, ale ani tak se skutečnost vůbec těmto představám neblížila. Tohle město je prostě jiné. Ne lepší, ne horší. Je to místo, ve kterém jste neskutečně svobodní, ale omezení zároveň. Je otevřené všemu, ale zároveň se uzavírá do sebe. Ale když chcete, pohltí vás.

Taky si možná díky NYC konečně uvědomíte (jako já), že nějaké vaše osobní záležitosti (ať už problémy, radosti, znalosti nebo cokoli jiného) nikoho ve světě nezajímají, že jste jen jeden naprosto mikroskopický článek v neuvěřitelně obrovském řetězci.  A každý je v něm sám za sebe - ne za rodinu, ne za partnera nebo přátele. Za sebe.

___________________________________________________________

Pár nedůležitých zajímavostí o NYC, kterých jsem si za těch několik dní všimla:

* Neustále do vás někdo vráží a hned nato se omlouvá

* Nosí se všechny módní kreace - výjimkou nejsou kostýmek + žabky nebo kostýmek + taška s Mickey Mousem

*  Běloši nemají ve světě šanci "přežít”

* Na ulicích potkáte mnohem víc mužů než žen; taky málo párů nebo větších skupinek; děti, psy a důchodce téměř vůbec ne (takže pro mě ideální svět :D )

* "Americký úsměv” je vidět leda tak v televizích a zprávách; a pověstná americká ochota poradit? ehm... možná ano, ale to by ještě Newyorčané  museli něco vědět (asi tak z dvaceti dotazů mi byly správně zodpovězeny dva; naopak nás se turisté i místní  na něco ptali celkem často a vždycky jsme jim dovedly správně poradit)

* Ženy nechodí téměř vůbec namalované

* Ve městě JSOU vidět hvězdy, i když se prakticky  ve všech filmech z NYC říká, že ne

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (7x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Týden v New Yorku syksi®pise.cz 29. 03. 2010 - 16:33
RE(2x): Týden v New Yorku chaostheory 31. 03. 2010 - 15:24
RE: Týden v New Yorku fikovana-houba®sdeluje.cz 01. 07. 2010 - 13:32
RE(2x): Týden v New Yorku chaostheory 01. 07. 2010 - 15:53
RE(3x): Týden v New Yorku fikovana-houba®sdeluje.cz 01. 07. 2010 - 16:04
RE: Týden v New Yorku radek 20. 07. 2010 - 10:45